Uvolněte se, prosím | Rostislav Prokopjuk a Jan Kraus

Jak na to | Rostislav Prokopjuk a Jiřina Bohdalová

Křest knihy | Rostislav Prokopjuk a Michael Kocáb

Všechnopárty | Rostislav Prokopjuk a Boris Hybner

Centrum Aura | Úvodní strana » Notes R.P.

Notes R.P.

Archiv všech vzkazů z mého internetového deníku

2011-12-23:

Křest knihy

Zde je odkaz na článek o křtu mé druhé knihy "Žijte svůj život" http://www.super.cz/7485-lucie-bila-bacha-tahle-mlada-provokaterka-s-hlasem-bohyne-te-smete-ze-stolu.html

2011-11-24:

Umějte lásku najít a dát

Slyšel jsem od jednoho chlapa si stěžovat. ,,Proč jsem na ty holky tak hodný“? Oni asi nepotřebují hodný chlapy, každá jak pozná, že jsem na ní hodný, tak mě nechá. Holka, která ho nechala před půl rokem, mu zavolala, že je těhotná a on jel za ní, ať si to dítě nechá, že si ji vezme. A teď jsem nevěděl kdo je blbější, ty holky nebo chlapy. Teď mi kamarád potvrdil, že je to možné. Měl týdenní známost s holkou, za ten týden ji věnoval plno dárků a každý den jí nosil do práce polévku. Včera šli spolu do kina a po filmu mu řekla, že je z jeho citů zmatená a chce čas na rozmyšlenou. První SMS byla: pošli mi energii, to už jsem tušil, že má další milostné zklamání, další zpráva: tohle nemá smysl. Tak jsem mu napsal, že každá chvíle života má smysl. On ji psal: jsem rád za každou chvíli kdy mohu být s Tebou. Cítím, že k sobě patříme. V tu chvíli on ještě nevěděl, že to ona necítí. Ona mu napsala: teď jsem přišla domů, já bych ti nerada ublížila, to bych nechtěla, ty si to nezasloužíš. Jsi hodný a příjemný chlap, ale já jsem zmatená. To slovo promiň, ho dostalo. Hned mi psal: Bolí to. Tak rád bych jí viděl. Já končím. Tak na tu poslední SMS jsem okamžitě reagoval, poslal jsem ho na hlavák, pod most a do Naděje, podívat se na lidi, kteří neskočili skokem z mostu. On píše: nevím jak dál. Dál? Zůstat sebou, nezbláznit se z někoho kdo tě nepochopil, že hodní chlapy nejsou za každým rohem. Když někdo řekl pánu bohu, že hodného chlapa najdeš za každým rohem, pán bůh se zamyslel a udělal Zemi kulatou. Prosím, prosím, přivolej mi ji Chtěl bych ji vidět. Potom ho trápilo, to jestli není slaboch, že ukázal slzy. Kéž by mi napsala. Já bych tak chtěl být dobrý manžel a táta. Nenapsala. A po pár minutách. Bude lepší, když si spolu přestaneme volat a psát. Proto si tě vymažu z telefonu a z přátel na Facebooku, měj se hezky. On ji chtěl napsat, že ona ho může vymazat z Facebooku, ale on ji nevymaže ze svého srdce. To jsem mu nedovolil, ona si vybírá, koho maže a koho nechává, nebudeš mít ve svém srdci cizí smazané srdce, které nebije pro tebe. On přemýšlel nad tím, proč ho žádná holka nechce. Kde byla chyba? Říkám mu, chyba je ve vztahu k sobě. Každá volovina tě rozhodí, za pár dní se zamiluješ do holky, která ani neví, jestli tvoji lásku potřebuje. On píše: ona nepochopila mou lásku a mé srdce. Kamaráde, slzy mohou také patřit ke štěstí, neřeš to, co nechápe jiný, pochop sám sebe, ohodnoť sebe a víš, že na světě je mnoho lidí, kteří hledají lásku a umí lásku dát. Nedovol nikomu po pěti dnech vzít tvou dobrotu, tvé city a potom je odhodit do koše jako odpad. Dobrota a láska jsou vzácní přátelé. A já Vám přeji, ať vzácné věci jsou u Vás samozřejmostí. Váš RP

2011-10-11:

Vyhoďte strach do tmy

Před 20 lety, v městské části Brno Židenice ve starém činžáku asi po druhé hodině odploledne se stala vražda. Obětí byla mladá žena, několika hodinová pitva a vyšetření místa činu údajně přivedlo vyšetřovatele na stopu... Zabouchly se dveře za posledním cestujícím a vlak se pomalu rozjížděl, do kupé si přisedl starší pán s kýblem přikrytím hadrem. Chvíli bylo ticho a pan se rozpovídal. "To víte, já poznám inteligentního člověka a rád s tím popovídám, občas jedete a nepromluvíte s nikým ani slovo, teď jedu za švícou a vezu ji broskve. Jsou bílé a skvěle chutnají a vezu ji také kytku". Ukázal mi svazek sušených kytek, které dávají na provonění do koutu. "Nevím na co je potřebuje v Brně, když v Praze jsou za 40 korun". Zarazilo mě, že jsou bílé, říkam: to neznám. Ten pán mi ochotně vyhrnul hadr na kyblíku a nabídl pár opravdu bílých broskví a dál už to znáte. Za tu vraždu odseděl 9 let a už se 20 let domáhá spravedlnosti a pořád ji nenachází, i když ví, kdo tu ženu zavraždil. Už 20 let rozdávám svým pacientům telefonní číslo, aby mi mohli zavolat, vždy když potřebují pomoci. Nikdy mě nenapadlo, že číslo mého mobilu, může pro někoho sloužit jako telefon na pohotovost nebo sanitku. Zazvonil telefon a paní v telefonu říká: „pomocte, umírám“. V šoku jsem se na nic nezmohl, než se zeptat, kde jste? „Na dálnici v autě, je mi zle, špatně se mi dýchá“. A jste tam sama, ptám se. “Ne, mám tady v autě manžela, ale on nechce zavolat sanitku, čeká, až umřu“. Nevím kolik minut trvala dálková resuscitace, ale sanitka převzala paní na benzince na D1. Dlouho jsem o ní nic nevěděl a teď mi poslala smsku. Je to zabiják, mám strach. On řve, když je mi zle, každý můj kolaps měl naplánovaný a vždy mu to vyšlo, dnes očekával asi můj konec, protože chtěl, abych se vykoupala. Poslední věta zněla: neudělala jsem mu tu radost, žiji! V tu chvíli, jsem chtěl být pavoučí muž Spiderman, abych vždy včas vletěl do okna domu, kde něčí ruka zasahuje na nevinné tělo. Vím, že realita je jiná a u okna zůstávají zatáhnuté závěsy. Žádný člověk není majetkem jiného člověka, nečekejte na násilí, až Vás pošle do koupelny připravit se na smrt. Když chce někoho zabít, ať jde na Nuselák a představuje si, že padá dolu a umírá. Stáhněte závěsy ze svých očí, otevřete okno své duše dokořán a ten malinký kloubek strachu hoďte do tmy. A já Vám přeji, nedělejte radost někomu, tím, že dovolíte násilí na sobě. Váš RP

2011-10-04:

Nežárlete na balkonové dveře

Včera jsem přijel z Německa. Zeptám se dcery jak se máš, jaký byl den když jsem byl pryč? Chtěl jsem to vědět, má 14-ti letá dcera se na mě udiveně podívala a řekla mi, netvař se, že jsi kyslík potřebný k životu. Řekla to s láskou a úsměvem a mě to vrátilo myšlenkami zpátky do Německa, kde jsem rozebíral situaci, co dělá člověk sám doma, když je druhý na cestách. Vyprávěla mi mladá paní, že chce pomoci svému manželovi a zachránit rodinu, on si vsugeroval hodně věcí a chce se rozejít, nerada by ho ztratila. Největším překvapením pro mě bylo to, že i on chce přijít, byl zamyšlený a vyhublý. „ Manželka mi nerozumí. Neodpovídá na obyčejné otázky, jsem celý týden pryč a těším se domů, že dobiji energii, v tom co mi chybělo a ona mi řekne, že nechce“. On měl potřebu ji z cest neustále volat, co dělají děti, co dělá ona, a ona mu nezvedala ani po půlhodině telefon. Tak vznikali první blbé myšlenky. A ještě tomu někdo pomohl, on dostal pár anonymních telefonů, že ji viděli s někým jiným. „Nejhorší byla obálka s videem. Ona mi tvrdila, že na tom videu není naše postel“. Ptám se, poznal jste na videu svou ženu? Byla to opravdu ona? „Nebyla tam její hlava, ale to dole bylo její“. Začal jsem se smát, umíte si představit kolik dívek je s podobnou postavou jako má vaše žena? On mi na to. „Ale doma opravdu někdo byl, když jsem přišel domů, byli otevřené dveře na balkon“. Viděl jsem, že normální cestou to nepůjde, ptám se ,kolik let jste spolu? On odpovídá: „máme dvě děti je to osm let“. Umíte si představit, že se spolu ještě neznáte? Dnes se s ní seznámíte. A dnes se Vám narodí děti. Běžte pro růži a lahev dobrého vína. Začněte to znovu a jinak. Pošlete všechny anonymy a závistivce do háje a nežárlite na balkonové dveře, které občas otevře průvan. A já vám přeji, ať váš každý společný den bude jako ten první den. Váš RP.

2011-09-21:

Mějte pěkné večery

Po 20 ti letech pobytu v čechách budu asi zapsán do Guinnesovi knihy rekordů. Udělal jsem poprvé rekord v rychlosti cestování na Ukrajinu. Je to krásný pocit mít svá hojívá místa, těšit se na ně a nejhezčí na tom je vidět, že vás tam čekají rodiče a můžete za nimi jet. Mě čeká už jen máma, vždy v okně. Kdykoliv kdy přijedu stojí v okně. Večer mi řekla, máme dnes moc pěkný večer. V tom slově pěkný bylo vše co bývá jednou do roka, když se vrátím na pár dní domů na Ukrajinu. Radost se míchá se smutkem, vesnice pomalu vymírá, dožívají studny u silnice, domy, stavěné bůhví kdy, dožívají lidé. Stromy jako by o tom věděli a vládnou všemu, neustále nastupují na okraj silnice, jako by nám chtěli říct, že za pár let tady budou vládnout jen oni Nemění se jen modrobílý kostel přes sto let starý ten pravidelně každou sobotu a neděli vpouští do sebe duše hříšních lidí k modlitbě a vzpovědi. A v poslední době častěji ty, kteří se budou modlit v nebi. Cítím se tady nějak rozdvojený je mi tady dobře, ale vím, že po delší době budu zase chtít odjet tam kam patřím. Stejně vím, že ať budu kdekoliv na světě budu chtít slyšet jednou do roka to mámino, dnes je tak pěkný večer. A když jednou mámin hlas zazní zhora budu hledat její stopy na silnici zarostlé stromy. Možná se mi zjeví její stín v okně a já přeji co nejvíce pěkných večerů. Váš RP.

Notes R.P. je součástí připravované knihy, a proto na našich stránkách naleznete vždy pouze pět nejnovějších příspěvků. Děkujeme za pochopení.

Reagovat na mé myšlenky můžete prostřednictvím kontaktů...

AURA zdraví kontakt: ordinace@aurazdravi.cz | design by: Čerych David

Spojte se s námi na Facebooku